Šermířské dvojice

Šermířské dvojice je typ hromadného tréninku, který umožňuje nácvik technik a taktických variant v téměř soubojovém nastavení. Výhodou je možnost procvičení technik s různými typy protivníků (čím variabilnější skupina- pravák, levák, výška, rychlost,… tím lepší). Nevýhodou je rozdílná úroveň šermířů ve skupině. Zároveň nedoporučuji na tréninku dvojic učit nové techniky, to je lépe si nechat na školu s trenérem.

Cvičení, která do trénink dvojic zapojíte, záleží na tématu lekce. Není nutné každý trénink vymýšlet nové a nové varianty, jen proto, aby se děti nenudily a bylo to pro ně nové a atraktivní. Nacvičujete techniky a taktiky, drilujete a aby něco z toho „přešlo do krve“, musíte to opakovat zas a znovu.

Co se týče vlastních cvičení a zadání, vyjdeme z šermířské školy a upravíme (=zjednodušíme) cvičení, aby se dala provádět bez přímé supervize trenéra. Zároveň volíme takovou variantu cvičení, kterou mají všichni ze školy zvládnutou.

Je na zvážení, jak si poradit se skupinou, která obsahuje začátečníky a výkonnostní šermíře. Záleží na situaci a probírané látce a kolik je k dispozici dalších trenérů. Pokud na to jste sami, doporučuji nedělat z toho bramboračku a vymýšlet zadání pro jednotlivé dvojice. Zkuste zadání zjednodušit, aby to pobrali všichni a začátečníky trochu namotivujte, aby zkusili ty akce provádět třeba co nejrychleji.

Při sestavování cvičení dejte pozor na některé techniky zejména z rodiny kontra-ataků. Jejich použití je možné pouze tehdy, pokud útočící šermíř dělá chybu (např. pokrčení paže, čili provede špatně svůj útok nebo sek). Tyto vzorce určitě nechcete fixovat, proto se těmto akcím vyhněte při tréninku dvojic a nechte je na šermířskou školu s trenérem.

Dejte si jedno téma, které podržíte. Není třeba drilovat 1. cvičení, stačí vybrat posloupnost 3 – 4 cvičení, které se driluje. Pak upadá pozornost. Téma by mělo ideálně navazovat na trénink nohou. Tak si mohou šermíři ověřit, že naučené techniky “na sucho” na nohách se dají provést i s partnerem (byť podle kontrolovaného zadání).

Tipy:

• Zvolte taková cvičení, při kterých můžete rotovat jednotlivé dvojice, ať využijete procvičování s různými typy šermířů.
• I když všichni potvrdí, že zadání rozuměli a chápou ho, vždycky se najde alespoň jedna dvojice, která se začne kolem sebe rozhlížet a přemýšlet, co to vlastně mají dělat. Případně to rovnou začnou dělat blbě… Vždycky… 🙂 Proto, po vysvětlení akce, nechte jednu dvojici dril předvést, abyste měli jistotu, že všichni pochopili zadání. Nespoléhejte se na přitakání skupiny na vaší otázku, jestli je vše jasné 🙂
• Pokud nacvičujete něco trochu nového, nebojte se dávat hlasové pokyny a celé zadání rozkrokovat na počítání, aby byli všichni na stejné lodi na stejném tempu a ve stejné technice.

Příklady skladby tréninků dvojic

Nácvik útoku 1

Příběh: Dnešní trénink věnujeme nácviku útoků. Zvláštní pozornost budeme věnovat tomu, abychom jako šermíři dokázali zaútočit ve správný okamžik a ve správné vzdálenosti. Tím z našeho útoku vytvoříme velmi účinnou zbraň, na kterou se soupeřovi těžko hledá recept. Zaměříme se na finální část přípravy a přechodu do útoku. Začneme tím, že si uvolníme ruku, procvičím seky a oddělíme práci nohou od ruky a poté přejdeme k vlastním nácvikům přechodu do útoku a jeho provedení.

Cvičení 1 (uvolnění paže a procvičení seků z prstů)

1. Dvojice (útočník a obránce) začíná na krátké vzdálenosti. Cvičení je nejprve na místě, poté se přidá pohyb (posuny a odsuny), kteří řídí obránce.
2. Obránce postupně odkrývá střídavě polohy 3 a 4 (bok a břicho). Útočník zasahuje nataženou paží odkrývané polohy, tj. seká na bok a na břicho. Paži při změně polohy nestahuje, ale nechává nataženou a otáčí zápěstí z dlaňové do hřbetní polohy. Čepel šavle tak opisuje velké oblouky a šermíř (útočník) procvičuje „zmáčknutí“ ručky při seku). Pokud jsou polohy 3 a 4 složité (pro začínající šermíře a padala by čepel při seku na břicho ve dlaňové poloze, volíme variantu poloh 3 a 5). Obránce nikam nespěchá a nechá si dát zásah.

Cvičení 2 (dril formy techniku útoku posun-výpad)

1. Dvojice (útočník a obránce) stojí na dlouhé vzdálenosti.
2. Obránce startuje akci prezencí čepele. Útočník provádí posun – výpad a zasahuje na masku a vrací se zpět na středu.
3. U cvičení kontrolujeme správnost provedení, zejm. včasné natažení paže. Cvičení může startovat trenér, aby všechny dvojice byly sladěné.

Cvičení 3 (dril přechodu z přípravy do útoku)

Při tomto cvičení nepospícháme (obzvlášť u mladších šemířů). Cílem je naučit útočníka, kdy může zaútočit, tj. kdy je vhodná situace přejít z přípravy k útoku do samotného útoku.

1. Dvojice (útočník a obránce) na dlouhé vzdálenosti (vzdálenost je posun výpad). Obránce startuje akci prezencí čepele.
2. Útočník provádí „průzkumný“ posun a zkracuje vzdálenost na výpadovou vzdálenost. Pokud obránce nereaguje odsunem, pokračuje do útoku výpadem.
3. Obránce může během útočníkova posunu provést odsun. V takovém případě útočník musí tuto situaci rozpoznat a pokračovat dalším průzkumným posunem. Pokud tentokrát obránce stojí, útočník rozpozná, že je vhodná situace pro útok výpadek a provede jej.
4. Opět je možné, že obránce při posunu udělá odsun a útočník tak stále pokračuje v přípravě dokud mu obránce nepřestane ustupovat a nevytvoří situaci vhodnou k zakončení útoku výpadem.

Složitější varianta:

• Obránce při zahájení útoku (natažení paže) rozhodne, jestli ponechá zásahovou plochu na hlavu nebo kvintou zablokuje sek na hlavu. V takovém případě útočník reaguje změnou zásahové plochy a dokončí útok na bok.
• Zvětšíme vzdálenost na posun posun výpad. Rozhodovací fáze probíhá během prvního posunu.

Nácvik útoku 2

Příběh: Dnešní lekci věnujeme nácviku přípravy a útoku při hrozícím kontra-ataku případně při akcích soupeře zaměřených na čepel. Cílem je naučit útočníka najít si svůj prostor k zásahu soupeře a naučit se obejít správně soupeřovu čepel.

Cvičení 1 (protažení a rozcvičení)

Celý blok opět zahájíme rozcvičením, protažením a posílením prstů a ovládáním zbraně.

1. Dvojice (trenér a žák) proti sobě na krátké vzdálenosti
2. Trenér povytažením paže nabídne čepel žákovi
3. Žák provádí převzetí čepele trenéra rubem a zaútočí na předloktí, následně opět zaútočí na čepel rubem a odsekne na hlavu. Pokud je dvojice vyspělejší, může zkusit žák ještě jednou zaútočit rubem na trenérovu čepel a odseknout máchem přes prsa trenérovi a poté dokončit celou akci sekem pod ruku trenéra.
4. Trenér určuje pohyb posuny a odsuny akce, žák udržuje krátkou vzdálenost a provádí cvičení (odrazy a seky)

Cvičení 2 (přenášení polohy zbraně podle obránce)

1. Dvojice (útočník a obránce) proti sobě na dlouhou vzdálenost (posun – výpad)
2. Útočník posunem vkročí do výpadové vzdálenosti. Obránce buď drží vzdálenost nebo se zastaví a útočník dokončí svůj útok.
3. Obránce při svém odsunu změní polohu své čepele (střídáme pozice v krytu 3 a 5 (bok a hlava). Útočník při svém posunu analogicky změní pozici své čepele na odkrytou plochu. Obránce udělá odsun a zakryje si hlavu. Útočník provede posun a zamíří s čepelí na bok obránce. Při dalším odsunu obránce zakryje bok tercou, útočník při posunu přesune svojí čepel tak, aby ohrozil hlavu)
4. Útočník při každém posunu změní polohu své čepele a střídá pozice 3 a 5 (míří na hlavu a na bok). Jakmile obránce zastaví svůj ústup, útočník dokončuje svůj útok do aktuálně odkryté pozice.

Cvičení 3 (přenášení polohy zbraně dle útočníka)

1. Dvojice proti sobě na dlouhou vzdálenost (posun – výpad)
2. Útočník posunem vkročí do výpadové vzdálenosti. Obránce buď drží vzdálenost nebo se zastaví a útočník dokončí svůj útok.
3. Útočník ohrožuje připravenou zbraní platný povrch soupeře. S každým posunem mění polohu čepel e a ohrožuje jinou část platého povrchu.
4. Obránce reaguje na ohrožení a s každým odsunem zablokuje naznačeným krytem odpovídající zásahovou plochu.
5. Pokud obránce neprovede odsun a ponechá pozici v krytu, útočník si vybere novou zásahovou plochu a dokončuje svůj útok výpadem.

Alternativně je možné využít kontra-ataku ze strany obránce. Místo zastavení a zablokování nějaké části zásahové plochy provádí obránce kontra-atak s posunem. Útočník v takovém případě dokončuje svůj útok do odkrytu a dokončuje svůj útok nejpozději s obráncem.

Nácvik obrany 1

Příběh: Dnešní lekci věnujeme nácviku obrany. Vynecháme část manévrování po planši a ovládnutím vzdálenosti (to si můžeme trénovat „na sucho“ na šermířských nohách) a podíváme se na úplný konec akce, kdy útočník přechází z přípravy do útoku.

Cvičení 1 (protažení a rozcvičení)

1. Dvojice (obránce a útočník) stojí na krátkou vzdálenost (natažení paže).
2. Útočník seká na břicho, Obránce kryje kvartou a odsekává na hlavu
3. Útočník kryje hlavu a odsekává na břicho, obránce kryje kvartou a odsekává na bok
4. Útočník kryje bok a odsekává na břicho
5. Útočník kryje břicho a odsekává taktéž na břicho, obránce kryje břicho a odsekává na hlavu

Zní to jako pěkná bramboračka 🙂 cílem je zafixovat polohy jednotlivých krytů. Útočník vždycky seká do všech poloh a kryje jen jeden kryt. Obránce kryje všechny kryty a odsekává pouze do jedné polohy. Začínáme zvolna a postupně přidáváme na rychlosti. Složitější varianta je provádět cvičení zároveň v pohybu. Směr pohybu určuje útočník.

Po zvládnutí jednoho krytu můžeme změnit kryty.

Cvičení 2 (sek-kryt-sek)

1. Dvojice stojí proti sobě na krátkou vzdálenost
2. Obránce seká na hlavu
3. Dopad čepele na masku je pro útočníka pokyn k zahájení útoku paží s posunem na břicho
4. Obránce kryje s odsunem a odsekává na hlavu

Po zvládnutí krytu na břicho, změníme kryt. Důležité pro obránce je, že si odstartuje celou akci sekem břicho a přesně ví, kdy přijde reakce útočníka, takže má možnost se na celou akci připravit.

Cvičení 3 (finta kontra-ataku)

Cvičení 3 rozvíjí cvičení 2 o vzdálenost. Místo seku na hlavu používá obránce jen fintu kontra-ataku (říkáme někdy pohroz nebo vylákání)

1. Dvojice (útočník a obránce) proti sobě na střední vzdálenost (posun výpad)
2. Útočník vstoupí posunem do výpadové vzdálenosti
3. Obránce provede fintu kontra-ataku („jakoby chtěl zasáhnout hlavu soupeře, ale nedojde a jen sek naznačí povytažením paže a ohrožením útočník hrotem šavle)
4. Útočník vnímá fintu jako ohrožení a dokončuje útok výpadem na hlavu
5. Obránce vykrývá útok s odsunem a odsekává (na hlavu)

Po zvládnutí krytu na hlavu obměníme kryt.

Jedná se o variantu pro nácvik, kterou trenér může rozfázovat. Při tréninku dvojic zkušenějších závodníků musí přijít finta BĚHEM posunu útočníka.

Nácvik současných akcí

Trénink dvojic je skvělou příležitostí, jak naučit způsoby řešení současných akcí.

Řešení současných akcí (akce bezprostředně po povelu rozhodčího “Vpřed”) jsou v zásadě trojího typu.

1. Současná akce (oba šermíři udělají stejnou posloupnost ve stejný čas proti sobě). Podle věku a délky dělají soupeři zpravidla posun výpad (pokud jsou vysocí) nebo posun-posun-výpad (pokud jde o děti). Pokud je tempo a technika stejná, rozhodčí neudělí žádný zásah.
2. Jeden z šermířů řeší současnou situaci fintovaným útokem, přiblíží se (2 posuny) a místo zakončení výpadem kryje (ať už vzdáleností – 2 odsuny nebo kryje a ripostuje v případě zkušenějších závodníků). Druhý šermíř opakuje variantu 1 (posun-posun-výpad).
3. Při poslední základní variantě jeden ze šermířů pozdrží vyražení kupředu a zpomalí první posun. To mu dává šanci odhalit, že soupeř provádí variantu č. 2 a pomalý začátek umožní pokračovat a přejít ze současné akce do přípravy, kterou zakončuje útokem (např. posun-výpad).

Po procvičení ukazuje trenér oběma stranám varianty, které mají provádět a rotuje dvojice mezi sebou.

Nácvik bojových situací

Cvičení dvojic můžeme kombinovat s nějakou formou řízeného šermířského utkání. 

Nácvik útoku (a opačně obrany). Šermíři se postaví na konec planše, útočník má za úkol najít s vhodnou vzdálenost a úspěšně zaútočit. Obránce se mu snaží manévrováním po planši útok vykrýt vzdáleností. Oba šermíři nemají povoleno používat čepel například pro převzetí čepele nebo kryty.

Tuto situaci můžeme i bonifikovat. Např. vykrytí soupeřova útoku krytem se počítá za dva body a vzdáleností za 1 bod, úspěšný útok je za 1 bod. Cvičí se do dosažení 10 bodů. Tato a podobná zadání procvičují i cit pro taktiku a rozvíjení koncentrace na určitou techniku.

Nácvik bojových situací můžeme vyzkoušet i na tréninku současných akcí. Šermířům přidělíme role a použité techniky a druhý z dvojice si musí s touto situací poradit. Např. jeden z útočníků může provést současnou akci nebo pozdržení současné akce a pozdnější start. Naproti tomu druhý šermíř může provést pouze současnou akci nebo současnou akci fintuje. Útočící z dvojce tedy musí umět odhadnout, že obránce fintuje současnou akci a správně protáhne svojí přípravu.